Připravuje se: Eccentric! Chef Moon

  27. 3. (00/16)
  1. díl - 100/871
  Omlouvám se, ale druhý díl má 1100 řádků, takže Erica odkládám a nejdřív dodělám Přistání. Jeden ukecaný seriál mi stačí.

Překládá se: Crash Landing On You

  8. 4. (11/16)
    9. díl - 1108/1108  
  10. díl - 1060/1060 
  11. díl - 1070/1070
  12. díl - 0400/1255 

Přeloženo: My Country

  24. 3. (16/16)
  14. díl - 724/724 
  15. díl - 687/687 
  16. díl - 590/590 
   Připravuje se: The King: Eternal Monarch

Přihlášení

Odběr novinek

Už si nemusíte hlídat nové titulky tady na webu. Stačí se přihlásit k odběru novinek a nic vám neuteče.

captcha 

Sdílení

Kontakt

Kde ještě mě můžete najít:

Databáze knih
ČSFD

Pro soukromé zprávy můžete použít chatovací okno napravo dole.
-----

© Ainny 2011 - 2020


Motto: Zamilovanost je stejná
jako naděje dospělých v lepší budoucnost.

Allone in Love
   Severokorejští Homolkovi přijeli do Soulu a já se fakt bavila. Jeong-hyeok je celkem v normě, ten studoval ve Švýcarsku, ale jeho banda nemá chybu. Úplně se vidím. Ač od narození Pražák, mám pocit, že přijet do Soulu, tak budu úplně to samé, i když v poněkud jiných situacích. 😂 A oni jsou vážně skvělí.

   Teď mám docela dilema, jestli přece jenom nejít do Erica. Třetí a čtvrtý díl jsou už zase pod tisícovku, ale asi počkám, jak na tom bude příští týden Lee Min-ho. To je SBS a ta by (snad) neměla jít přes hodinovou stopáž. U fantasy navíc bývají i dlouhé záběry bez dialogů. No dobře, okecávám se no. Ale já fakt teď něchci zase něco z čeho se vyklube šestnáct filmů. Ne, že by mi to v tomhle případě zase nějak moc vadilo. Moc ráda si tuhle dvojku ještě pár hodin užiju. A kdyby byl takhle nabušený v létě i Joon-gi, tak to bych se nezlobila ani maličko. 😉
  Ta-da! Je to apríl, není to apríl... Jasně že ne. Přiznávám se, že jsem si na něj nikdy nepotrpěla. Teda spíš mě nebavilo ho vymýšlet. Pro mě to pak ztrácí kouzlo okamžiku, protože se vždycky rozesměju a všechno je v pytli. Ale abych se vrátila k meritu věci. Jak jsem psala v komentářích k předchozímu dílu. Na začátku jsem byla lehce rozčarovaná, abych se na konci rozpustila blahem. Rozčarování bylo zapomenuto, a protože večer budu koukat na Masterchefa, je tu šance, že trochu pohnu i s dalším dílem, protože mi tu k tomu vždycky něco hraje, a když se při tom bude i vařit, tím líp. 😊
  Panenko skákavá, zase ze sebe udělám infantilního ňoumu, ale to bylo tak krásný. Na tuhle scénu jsem čekala jak na déšť. Normálně jsem si to musela přehrát při překladu a při kontrole ještě asi třikrát. Ten Trávníkův výraz, ty nádherný předěly mezi scénami, to prostě bylo úplně nadpozemský. Nevím jak jinak to vyjádřit. Prostě to těmhle dvěma žeru i s navijákem. To je prostě herecký koncert. Nevím, jestli sledujete Soompi, ale asi jo. Tam byl článek, v kterém Kim Jung-hyun mluví o profesionalitě hlavních hrdinů. Při zkouškách byli naprosto civilní, ale jak se spustily kamery, láska z nich přímo kapala. Pro něho samotného prý bylo velkou školou pozorovat tyhle dva při práci.
  Miluju to! Miluju je! Oba... Moje srdce se telelí blahem a v hlavě mám prázdno. Jsem zase v háji, protože nevím, jak okecat takhle široký obrázek, aniž bych tu vypisovala snůšku superlativů. Ty romantický scény (pochopitelně nejenom ony) jsou napsaný a hlavně zahraný tak parádně, že mi hlavou letí: Já chci taky... No ano, pochopitelně se nesmím podívat vedle sebe na gauč. 😂
  Tak jsem zase tady a ani to tak dlouho netrvalo, i když na druhou stranu to mohlo být i rychlejší, ale nevadí. Navzdory tomu, že jsem od pondělí doma, mám docela problém se soustředit. Korona útočí ze všech stran, a i když člověk dělá maximum toho, co může, tak je závislý na tom, aby byli ohleduplní i ti okolo. Ale musím říct, že dneska jsem musela jít tátovi nakoupit a v Lidlu jsem byla hodně překvapená. Všichni měli zakryté obličeje, prodavačky i ti, co si brali pečivo (včetně mě) používali rukavice. Ve frontě jsme byli na dva metry od sebe a byl tam takový nepřirozený klid. Vážně hrozně zvláštní to bylo.
  
   Doufám, že jste všichni v pořádku a naladěni se nechat unést od běžných starostí ke starostem imaginárních postav. I když ty jejich starosti také nejsou jednoduché. Postřelený hlavní hrdina a hlavní hrdinka pospíchající na letadlo, které by ji mělo oklikou vrátit zase domů. Prekérní situace, kterou bude Se-ri muset nějak ustát. Jak se rozhodne, je asi jasné, i když polovina seriálu je už skoro tady a nějaký zlom se dá čekat. Nějak ale zjišťuju, že mě to v Severní Koreji docela baví a hlavní hrdiny bych tam nechala co nejdelší dobu. Kapitánův tým nemá chybu a vesničanky jsou taky slušně praštěné. No, uvidíme.
   Pozorní si všimli, že titulky tu jsou už od rána, ale na článek jsem už neměla čas. Tím spíš, že bych toho, soudě podle šířky obrázku, měla naplkat ještě víc než jindy. Momentálně je nejfrekventovanějším tématem koronavirus, ale to tom se mi psát fakt nechce. A při pohledu na Woo Do-hwana už vůbec ne.
  Je víkend a tím pádem ideální čas pro procházku po Pchjongjangu. Tím spíš, že ve vzduchu je cítit první sníh. Nevím, jestli vás neruší, že dílem používám českou transkripci a dílem anglickou. Ale nějak mi to tak nejvíc vyhovuje. Je to trochu schíza, ale kompletně česká transkripce mi prostě nevyhovuje. Navíc je při počtu korejských souhlásek, je podstatně složitější a nedá se vždycky napsat třeba české O, když korejské O má víc způsobů zápisu. Takže obecně známé názvy přepisuji česky a zbytek ne. Vždycky jsem to tak dělala a měnit to už nebudu. Jsem v tom okecávání poslední dobou docela dobrá, co?
   V hlavní roli: Bang-won. Potichoučku, polehoučku, s kapkou krve na rukou strhává pozornost na sebe. A mně to absolutně nevadí. Spíš jsem měla problém s tím, jaký záběr použít k článku, až mě políbila Múza a výsledek vidíte. Scéna, ze které záběry jsou, se mi moc líbila. Nechápu, jak dokáže zahrát, že má v tváři ten chtíč po moci a zároveň smutek kvůli tomu, kam až musí zajít. Ale možná to vidím jenom já díky svému bezbřehému, kritiky prostému a zbožňujícímu pohledu. 😂 Ale jinak jsem normální, jenom vymýšlím, co napsat, aby text obsáhl celý obrázek, protože je vyšší než obvykle a nechci, aby tu bylo hodně prázdného místa. 😉
   Jsem tu s další várkou karamelek. Takhle totiž Trávníkovi s Božskou říkáme s kamarádkami na chatu. Oni jsou spolu tak neuvěřitelně sladcí a já se při sledování začínám culit stejně debilně jako při Something in the Rain. No ano, i tady za to mohla Božská a její protějšek. Nic naplat. Ona je prostě jiná liga. Koneckonců, když si vezmu Lee Min-hoa, tak mám pocit, že jediný seriál, v kterém jsem cítila chemii mezi ním a jeho partnerkou, bylo Personal Taste. No a stejně jako ona je vyšší level i Trávník. Jeho ďolíčky, namyšlený výraz (a ano i upozorňování na ručně přišívané flitříky) i láskyplný pohled jsou neodolatené. No, to jsem se krásně rozvášnila a o ději nic neprozradila. Tak se mi to líbí, tak to má být. Páček a příště se sejdeme v Joseonu.
   No dobře, uznávám, že to byl docela blbej nápad, udělat dva díly najednou. A pak do toho ještě chytit polízanici, při které si tykáte se záchodem. Ale už je to snad za mnou a teď už zase střídání po jednom díle. My Country jde do finále a zdá se, že začnou pořádná jatka, i když ten dvanáctý díl se tváří, jako kdyby chtěl být poslední, ale má smůlu. Jeongan ještě na trůnu nesedí. To je pro dnešek všechno a pokud mě už nic neskolí, můžete se o víkendu těšit na výlet do Severní Koreje. 

Nenahrávejte prosím titulky z těchto stránek bez mého vědomí na jiné weby a nedělejte z nich hardsuby.
Vždycky je možné buď uveřejnit odkaz sem nebo se domluvit. Děkuji za pochopení.