foto1
foto1
foto1
foto1
foto1

<<<Akihabara - dorama>>>
DiscordFacebook , Rozcestník webů

Přihlášení

Správa profilu

Odběr novinek

Už si nemusíte hlídat nové titulky tady na webu. Stačí se přihlásit k odběru novinek a nic vám neuteče.

captcha 

Nejnovější komentáře

Já?! Já ten scénář n...
Ainny, Ty mi teda dá...
teda vy nás zásobuje...
Ani ve vedru to není...
Rádo se stalo. Taky ...

Na co koukám...

... a co na to říkám


Time Slip Dr. Jin
07/22
To bude na dlouho, času je málo.

Kontakt

Kde ještě mě můžete najít:

Discord
MyDramaList
ČSFD
Databáze knih

-----

© Ainny 2011 - 2020


Statistika

Dnes294
Včera674
Týden2870
Měsíc9288
Celkem450046
    Tak se mi zdálo, že vás moje plky o knížkách docela zaujaly, takže můžu pokračovat? Asi jo. A i kdyby ne, tak máte smůlu. Co chce ven, musí ven. Posledně jsem psala, že začínám číst Tatéra z Osvětimi. A přečetla jsem ho hodně rychle. Fakt, že jsem knížku přečetla během dvou dní, ehm nocí... u mě o něčem vypovídá. Času je málo a spím snad ještě raději, než čtu. Nevím, jak to vnímali jiní, určitě je tam leccos zkreslené. Konec konců to Lale vyprávěl až na sklonku života, pravděpodobně je děj i hodně zjednodušený, ale pro mě znamenal naději a víru. Lale i Gita měli bez pochyby ve vší té mizérii obrovskou dávku štěstí. Jejich láska je na pozadí ponuré doby a příběhu jako oáza s čerstvou vodou uprostřed pouště. 5/5

      

    Pak jsem se přesunula z jedné hrůzy do druhé, a i když jsem toho už o Severní Koreji přečetla docela dost a někdy jsem měla pocit, že už mě nic nemůže překvapit, nicméně stejně jako mě neustále překvapují jihokorejské seriály, tak mě překvapují i knížky. Severní Korea viděna očima dívky, která musela předčasně dospět ukazuje zase trošku jiný pohled a hlavně poukazuje na obchodování s lidmi, o kterém se v souvislosti se severokorejskými uprchlíky až tak nemluví. Poslední jihokorejská část už pro mě nebyla tak poutavá (ve smyslu napínavá) jako ty předchozí, ale byla nezbytná k tomu, aby člověk "pochopil", jak těžké je se modernímu světu přizpůsobit, a jak těžké by to bylo, pokud by se obě země zase staly jednou. 4/5

    Třetí a asi nejslabší z mého výběru je knížka Douglase Prestona - Ztracené město opičího boha. Tím nechci říct, že je to špatné čtení. To ani omylem, ale prostě nejslabší. Archeologie je věda, která mě hodně zajímá a mám ráda i dokumenty o archeologických nálezech, ale v tomhle případě je tam té archeologie minimálně. Je tu spousta informací, ale samotné odkrývání města neznámé civilizace je kupodivu až na druhé koleji. Možná proto, že jde o relativně čerstvé nálezy, ale pak možná bylo lepší s knížkou počkat a vydat ji, až toho bude odhaleného víc, nevím. Já chtěla číst o něčem trošku jiném než o tom, jak si celá výprava přivezla z džungle nebezpečného parazita. Asi to takhle napsané nezní nic moc, ale pan Preston umí psát sám i ve dvojici s panem Childem (ano, je jedním z autorů Pendergasta), takže nelituju času, věnovanému čtení. Jenom jsem prostě čekala něco trochu jiného. A ještě jednu věc musím zmínit. Tolik chyb a překlepů jsem snad ještě v žádné knížce neviděla. Tek místo řek, re místo že a spousta, spousta dalších, které už si nepamatuju, ale při čtení mě tahaly za oči. 3,5/5

   Teď už jsem zase zpátky v Koreji, v časech prince Sada a objevuji, jak se žilo prvním křesťanům na pozadí příběhu hlavních hrdinů. Ale o Setkání od Han Mu-suk zase až někdy příště.


Ještě tu žádný komentář není. Můžete být první...

Nenahrávejte prosím titulky z těchto stránek bez mého vědomí na jiné weby a nedělejte z nich hardsuby.
Vždycky je možné buď uveřejnit odkaz sem nebo se domluvit. Děkuji za pochopení.