Srdce, o to tu jde především

   [Spoilery] V podstatě mám čtyři typy seriálů. Takže nějaké pěti nebo desetibodové hodnocení je mi celkem na pytel. Do první skupiny patří ty seriály, které jsem prostě nedokoukala. Nemám ve zvyku proklikávat. Než to, tak to raději celý seriál zahodím. Zbytečně bych si spoilerovala, kdybych se k tomu či onomu chtěla jednou vrátit. Do druhé kategorie pak patří to, co jsem sice z nějakého důvodu dokoukala, ale žádná hitparáda to taky nebyla a brzy se mi vykouří z hlavy. V té třetí už jsou věci, které mě bavily hodně, pravděpodobně si je budu pamatovat a klidně si je ještě někdy pustím. V té poslední pak mám seriály, které se mi vypálí do srdce a přemýšlím o nich dlouho po skončení. Na rozdíl od třetí skupiny si ale nejsem jistá, jestli si je ještě někdy pustím, protože by v tom mohla být jistá dávka masochismu.

   Do té poslední skupiny patří právě dokoukaný seriál My Spring Days. Dlouho jsem ho chtěla překládat, protože představitel hlavní mužské role patří k mým nejoblíbenějším hercům. Teď jsem ráda, že jsem nemusela. Při mé povaze a při tom, jak všechno prožívám, bych byla na konci asi podobně rozsekaná jako po Sccarlet Heart. Tím spíš, že tady jsem až do předposledního dílu (kecám, až do posledních pěti minut) věřila v pohádkový konec.   Ty poslední dva díly byly tak hrozně dlouhé a tak trýznivé... A já až do samotného konce doufala v zázrak. Zázrak, který se bude rovnat tomu, kdy Bom-yi ušla posledních pár metrů na větrný kopec. Byla jsem přesvědčená, že to je náznak konce samotného. Nebyl...

   Přiznávám se, že když se mi na monitoru objevilo: "Ve chvíli, kdy mě opustila, vypadala šťastně. Bylo to, jako by věděla, že umožní prožít zázračný jarní den někomu jinému." jsem se rozbrečela naplno a na poslední repliku, která zazněla do úžasně udělané poslední scény: "Tohle bylo jarní období mého života, protože jsem byla s tebou, koho jsem vroucně milovala."  už jsem prakticky neviděla. A taky se přiznávám, že jsem u těch posledních dvou dílů vypila skoro celou flašku soju, protože jsem prostě byla rozebraná na součástky. Nebudete mi to věřit, ale já brečela ještě ráno, když jsem si na ten závěr po probuzení vzpomněla. Dneska se už dostávám trochu do normálu, ale ta jeho bolest, tu ještě pořád cítím na srdci jako balvan. Ale o tom srdcovky jsou, ne? :^)    Co napsat k hercům? Choi Soo-young jsem do teď vůbec neznala, ale její herecký projev se mi moc líbil. Byla úžasně přirozená a měla jsem pocit, že vůbec nehraje. Že svojí rolí žije a láska i bolest, které cítí, jsou skutečné. Určitě se s ní ještě na něco podívám.

   Naproti tomu Kam Woo-sunga mám ráda od první chvíle, kdy jsem ho v Králi a klaunovi viděla a seriál Alone in Love moje sympatie jenom potvrdil. Jak jsem psala, on byl hlavním důvodem, proč jsem seriál chtěla překládat. A pokud se jednou pustím do 60dílného seriálu z období Pekče King Geunchogo, bude to také kvůli němu. No, trochu i kvůli korejským dějinám, které mě zajímají. ;^) Ale abych se vrátila k My Spring Days. Jeho Dong-ha byl naprosto uvěřitelný a jeho herecký projev odpovídal přesně charakteru opatrného, zodpovědného, ale pořád muže, který má právo na lásku. Je jí zaskočen a v první chvíli neví, co si s ní počít. Tím spíš, že ta kterou má rád, je proti němu tak hodně moc mladá. Mladá a paličatá, takže navzdory korejské nátuře, konvencím a vlastně všemu a všem se nenechá odehnat, takže jí nakonec zákonitě musí podlehnout. I když mu to přinese druhou obrovskou bolest. Bolest, která byla jiná než v případě jeho první ženy. Bolest, na kterou se mohl připravit, ale která nemohla být o nic menší.

   Seriál jako celek má dobře napsaný a uvěřitelný scénář. Je podkreslený nádherným soundtrackem, který si za chvilku nahraju na iPod a lokace, v kterých se odehrává, vás lákají k návštěvě. Asi bych se měla víc rozepsat o seriálu jako takovém, ale neumím psát recenze a vlastně ani nechci. Jenom jsem se chtěla vypsat ze svých pocitů a z toho, že pro mě tenhle seriál znamená to samé jako třeba Scarlet Heart, Snow Queen nebo God, Please, Give Me More Time!