A začnu hned teď. Není to tak dlouho, co jsem dokoukala Doctors. Doba, kdy jsem hltala Chicago Hope už je dávno za mnou a věcem z nemocničního prostředí se spíš vyhýbám. Ale zvědavost, jak zvládne Park Shin-hye svoji první opravdu dospělou roli, byla až moc velká a nelituji. Plačka byla skvělá a brečela jenom tam, kde to bylo pochopitelné. Po Pinokiovi jenom potvrdila, že je nejenom krásná, ale i výborná herečka. Role ubrečených holek už má, zdá se, za sebou a je z ní okouzlující mladá dáma. Ale seriál nestál jenom na ní. Učitel byl moc sympatický, křen úplně normální a ne nějaký posedlý stalker (navíc má Yoon Kyun-sang doma tři kočky a u mě proto velké plus :^))) ). Záporačka byla sympatická taky a nakonec ji člověk i docela chápal. Taky to neměla jednoduché. Skvostné bylo i finále, které jsem čekala od chvíle, kdy se určitá pacientka objevila, a já ho s hlavními hrdiny probrečela. Dalším kladem byl propracovaný scénář. Boží mlýny mlely, jak mají. Pro mě prostě dokonalé. Když si k tomu připočtete skvělé titulky od DoramaQueen, tak není to řešit.
