Kruh se uzavřel a seriál popřel staré známé, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Ale co už. Popravdě ani nevím co psát. I když mě Panovník bavil, asi ve mně nic moc nezanechal. Žádné prázdno, žádné jáchciještě, nic. Prostě jeden seriál skončil, další bude začínat. Zhruba za týden se můžete těšit na první díl Triangle, který nemá s fantasy naštěstí vůbec nic společného, protože od tohoto žánru si docela ráda odpočinu. 😉

   Ještě pořád ve mně doznívá herecký koncert a vůbec celý Flower of Evil, takže mi to nedá a musím si sem dát svoje největší překvapení seriálu. Kim Ji-hoona jsem do teď viděla asi jenom v nedokoukaném Sweet Stranger and Me, kde hrál úlisného ex hlavní hrdinky. Ten jeho slaboch (aspoň tak na mě působil) byl dokonalý. Druhou věc, kterou jsem s ním viděla, a dělala, bylo The Age of Blood. V tom si ho jaksi moc nepamatuju, protože jsem měla oči jenom pro Jung Hae-ina. Moje chyba. Budu si to muset pustit znovu. 🤔

   A je to tu zase. Já tenhle pocit a v hlavě znějící: Tak prázdná, tak prázdná, tak prázdná, teď budou se mi všechna rána zdát, fakt nesnáším. Není to tak silné jako po Scarlet Heart, ale mám pocit, že kus mě je zase v čudu. Tohle byla vážně parádní jízda od začátku do konce, a i když vím, že víc dílů by mohlo dané věci uškodit, tak něco ve mně stejně křičí: Ještě! Já chci ještě! 🙈

Připadám si proradná. Žampióna ještě nemám (zatím nejsou titule) a už vzdychám po jiném, ale já za to nemůžu, že Eric prostě skvěle líbá... 😊

   Trochu se mi to teď vymklo z ruky. A zrovna v tu nejmíň vhodnou chvíli, ale takový už je život, co naděláme. Nicméně se pomalu začnu vracet do starých kolejí, ale aby to bylo bez stresu, musím si udělat v hlavě pořádek. Věřte nebo ne, ale každý odložený nebo pomalý překlad mě děsně žere. A bych měla aspoň trochu klid na duši, napíšu vám, jak si to teď představuju. Pochopitelně nevím, jestli to tak bude, ale udělám pro to maximum.