Tož jsem potřebovala trochu Japonska, které poslední dobou dost zanedbávám. Abych si nemusela složitě vybírat, tak jsem využila Akihabary a jela podle seznamu. Hned na první straně mě bouchla do očí 14letá mamina, tak jsem si ji stáhla a dala se do koukání. Přiznám se, že první pohled na hlavní hrdinku byl v první chvíli šok. Shida Mirai měla v té době třináct let, takže byla nepatrně mladší než hlavní hrdinka. To by ani tak nevadilo, kdyby nevypadala na deset. Svoji roli zvládla skvěle, i když se našly scény, kdy moc přesvědčivě nepůsobila. Tomu se ale není co divit.
Ta dětská poloha byla na výbornou, ta dospělejší už moc ne. Na druhou stranu to ale nebylo na škodu, protože ani těhotenství z dítěte dospělého neudělá. Našinec stejně spíš nevěřícně zírá na pro něho nepochopitelnou japonskou náturu. Ať žije kolektivní vina. Stačí jedno uklouznutí a následky nesou všichni. co mají s klouzajícím něco společného. To mi prostě hlava nebere. Na druhou stranu to dalo seriálu punc zajímavosti a jednotlivé postavy měly dost prostoru pro vývoj. Až na dvě. Ale k těm se ještě vrátím.
Patnáctiletý Kirino byl jednou z prvních rolí pozdější japonské megastar. V době natáčení bylo Miurovi o rok víc a moc toho hrát nemusel. Jeho postava, kterou dirigovala úspěšná matka samoživitelka, navenek žádným vývojem neprocházela. Duševně ano, ale moc to na něm vidět nebylo. Snad až ke konci se trochu uvolnil. Paradoxně se mi ale v téhle roli docela i líbil.
Výběr herců do hlavních rolí byl skvělý. Líbili se mi bez výjimky všichni. Ale prim hráli dva. Prvním byl Kitamura Kazuki v roli šéfredaktora, díky kterému se z případu stal skandál, se nedal přehlédnout. Řízením osudu byl u všeho a světe, div se, sem tam i přiložil pomocnou ruku. Navíc byl mimořádně upřímný a na poděkování odpovídal zásadně, že to či ono nedělá ze soucitu. Jenže byly chvíle, kdy jste mu to prostě nevěřili.
Druhou postavou, která mě zajímala, byla Kirinova matka. Tu si zahrála Muroi Shigeru a pochopitelně skvěle. Tahle postava se mi líbila snad ze všech nejvíc. Ze začátku mi lezla na nervy, ale oceňuju, že ji scénáristé nechali takovou, jaká byla. Bála jsem se, že při pohledu na miminko z ní bude ňuňuňu babička, ale nestalo se tak. To mě překvapilo a klobouk dolů, že aspoň v tomhle tvůrci konec nezmršili.
Jinak se mi poslední tři díly vůbec nelíbily. Byly na mě moc mentorující a nudné. Snaha o napětí tu, pravda byla, ale u mě se zdárně minula účinkem. Já bych je shrnula do dílu jednoho a pak by tohle dílko bylo téměř dokonalé. Jedinou útěchou mi byl v posledních dvou Sorimachi Takashi v roli pediatra. Byl tak milý, že jsem mu odpustila i příšerného manažera v The Liar and His Lover.
A ještě jedna věc mě chytla. Skvěle udělaný opening. Stylizovat všechny hlavní postavy do embryonální polohy mně osobně přišlo v téhle souvislosti geniální. Posuďte sami.
