Pro unikátní protiválečný film není vhodnější region než Korea. Země rozdělená po druhé světové válce a neustále stojící na prahu pokračování té, která stále neskončila. Začínající režisér. Park Kwang-hyun zpracoval předlohu Jang Jina a vytvořil z ní nezapomenutelný film Vítejte v Dongmakgol, který ukazuje absurditu války líp, než cokoliv jiného.
Děj se odehrává v roce 1950. v Incheonu přistála vojska OSN a první, kdo se do odlehlé vesnice Dongmakgdol dostal, je americký pilot, který musí nedaleko vesnice nouzově přistát. Mezitím se snaží severokorejší opozdilci vrátit zpátky na sever ke své jednotce, ale osud je zavede na stejné místo. Poslední z trojúhelníku jsou jihokorejští dezertéři.
Všichni tito muži, kteří mají jenom zkreslenou představu o tom, kdo je nepřítel a kdo spojenec, se setkají právě v odlehlé vesnici, kde vesničané žijí svůj idylický život, aniž by tušili něco o zuřící válce. Její nejvýraznější obyvatelkou je podivná dívka Yeo-il, která zosobňuje bezelstný a šťastný život vesničanů. Vztahy mezi nimi vyvrcholí zničením vesnického skladu s potravinami, takže jim nezbývá nic jiného než spolupracovat a sehnat vesničanům zásoby nové. Mezi tím se americké síly stále snaží najít pohřešovaného pilota, ale jejich záchranná mise může znamenat ohrožení celé vesnice a pro její obyvatele mít katastrofální následky.
Největší síla filmu je spojení a spolupráce lidí bez ohledu na jejich přesvědčení a bez ohledu na to, na které straně válečné mašinérie je osud postavil. Yeo-il je hlavním katalyzátorem událostí filmu, tím že je svědkem havárie letadla a zároveň dovede severokorejské vojáky do vesnice. Svou prostou myslí nedokáže pochopit, že muži jsou nepřátelé a neustále se snaží, aby spolu pracovali a spřátelili se.
Zvláštní ale není jenom Yeo-il, ale i celá vesnice. Že to není jenom průměrná horská víska napovídají i zvláštní lucerny na jejím okraji a roje motýlů na obloze. Do očí bije absence války, násilí, nenávisti, ale i technologií. Ve chvíli, kdy omylem exploduje granát a zničí zásoby, začne na všechny pršet díky teplu popcorn. To spolu s hudbou japonského skladatele Joea Hisaishia dává filmu poetiku, díky které i divák zapomene, že všude okolo zuří válka.
Nicméně, Park Kwang-hyunův celovečerní debut není bez chyb. Někomu nemusí sednout vykreslení Američanů spíš jako nepřátel než spojenců. Někomu se může zdát film až příliš dlouhý a bez některých scén by se obešel. Může mít pocit, že jsou zbytečné a odvádějí pozornost od hlavní linie filmu. Přesto je film Vítejte v Dongmakgol dílem ve své kategorii výjimečným, které dokázalo vnést poetiku a humor i do kategorie, v které pro ně většinou nebývá místo.
Velmi volný překlad článku Chrise Horna.
