Vážení a milí, čas od času si většina z nás titulkářů povzdechne, že vám nestojíme ani za poděkování. Osobně jsem si na to už za ty roky zvykla, a i když nemůžu říct, že by mě to nemrzelo, tak to fakt už neřeším. Jenže... Jenže pak jsou chvíle, kdy to na mě stejně dolehne. Přes dvě stě sledujících na Facebooku, přes sto odběratelů informačních e-mailů a nevím kolik odběratelů rss kanálu. A kolik z vás mi popřálo krásné Vánoce? Spočítala bych to na prstech. Mám toho tak akorát dost. Copak je to tak těžké, když už jsem přijdete, napsat dvě tři slova? Tím spíš, že jde o elementární lidskou slušnost. Brát umí každý, ale koukám, že dát tomu druhému najevo, že si jeho celoročních "dárků" váží, umí jenom mizivé procento. Proto jsem si řekla dost. Blbce už nikomu dělat nebudu.
Teď od října jsem nestíhala, měla jsem fůru práce s přeorganizováním bytu, pak přišly vánoční přípravy a přesto jsem se snažila, aby můj výpadek nebyl tak velký a vy jste měli na co koukat. U počítače jsem seděla mnohdy do noci. Sama skoro na nic nekoukala a proč? Abych ze sebe dělala pitomce, který nikomu nestojí ani za minutu jeho času a ještě měla výčitky, že vás nechávám čekat? Takže ne, tomu je konec. Budu se taky dívat na přeložené seriály, protože jsem neviděla ani zlomek toho co vy. Taky si chci užívat práce druhých a jenom se nechat unášet dějem, aniž bych musela přemýšlet, jestli mám to nebo ono dobře.
Od téhle chvíle nebudu zveřejňovat žádné odhady. Budu si překládat pro radost a tím pádem nebudu řešit, jestli to nebo ono bude o den dřív nebo později. A hlavně. Budu překládat to, na co budu mít chuť. A kdy budu mít chuť. Stejně tak to i zveřejním. Proto v tuhle chvíli nevím, co bude po Novém roce a nevím, kdy se vrátím k Discovery of Romance a Secret Forest. Teď dodělám rozpracovaný seriál a možná i filmy. Nemám ráda resty, ale pocit, že mě někdo v podstatě zneužívá, mi totálně vybil baterky a do návratu ke jmenovaným seriálům se mi vůbec nechce. Proč bych se měla honit? Proč bych měla trávit hodiny a hodiny u počítače? Proč? Řekněte mi proč. Pak to možná přehodnotím.
Těm, kterým jsem za těch pár slov stála, mockrát děkuju a můžou mi věřit, že další díl Slunečníka, až ho dodělám, bude hlavně pro ně...
