Tentokrát je to bída, nějak nebyl čas a večer spím snad už při venčení psiska. Přesto jsem něco málo přečetla. A když se tak dívám do kalendáře, tak do Vánoc už toho asi moc nestihnu.První knížka, o které se chci zmínit pochází z pera Han Mu-suk. Jmenuje se Setkání a moc se mi líbila. Chvilku jsem sice bojovala se jmény a českou transkripcí, ale po překonání začátku, jsem se do příběhu naprosto ponořila.
Bylo hodně zajímavé číst o etapě, kterou tak dobře znám z filmů i seriálů a přece ji vidět úplně jinak, protože o křesťanství v té době, jsem ještě snad nic neviděla. Středobodem příběhu je pronikání křesťanství na Korejský poloostrov. Ani tam to, ostatně jako na mnoha místech světa, nebylo jednoduché. Tady o to víc, že novou víru její nositelé poznávali zprostředkovaně a o nějakých misionářích poslaných Římem si mohli nechat jenom zdát. Ale nebojte se, nová víra sice je v příběhu důležitá, ale celá knížka je napsaná poutavě a osudy jednotlivých hrdinů vás rozhodně zaujmou.
Druhé dvě knížky mají stejného autora i hlavního hrdinu. Ne nadarmo se říká, že nejlepší antidepresivum je kočka. A také, že kočka si sama vybírá, s kým chce žít. Kocour Bob je toho zářným příkladem a jeho spolubydlící James Bowen jde s kůží na trh. Bob si pro svůj život vybral jako parťáka narkomana na odvykačce a bývalého bezdomovce v jednom. A o tom všem dneska už spisovatel Bowen vypráví. Má můj obdiv v tom, co dokázal, protože vyhrabat se z černočerného dna nedokáže každý. On ano. Knížka je v podstatě jednoduše napsaná, žádné kudrlinky. Vlastně je svým způsobem stejně syrová jako byl jeho život, který začal nabírat ten správný směr i díky Bobovi. Pokud máte rádi kočičky tak jako já, pak je vaší skoro povinností si ji přečíst. Teď mám rozečtený Svět podle Boba, který je na začátku o tom samém jako první, ale záhy se posuneme dál a to do začátku Jamesova psaní. Ještě nevím, jestli se po dočtení pustím do knížky o Bobově moudrosti, nebo si od něho dám pauzu. Uvidíme...