Zastavení třetí: Iljimae (2008)
A jsem u toho. Iljimae, ten otevřený konec Iljimae. Stejně jako u TBDAW se tady začíná akcí. Jenže v tomhle případě se opravdu začíná koncem. A to je zřejmě to, co si hodně lidí vůbec neuvědomí. Proto jsem na Aki psala, že je potřeba si všimnout všech postav, které v té úplně první scéně jsou. Jedna z nich se totiž v oné místnosti už v průběhu děje vyskytovat nebude a vzhledem k okolnostem to místo ani nezná. Většině je asi jasné, že Iljimae nezemře, ale pouze se nějakou dobu skrývá. Šílený král má pravdu, když je přesvědčený, že se vrátil...
To co lidem vadilo byl fakt, že chyběla scéna, kdy se setká s Eun-chae. Takže... ta mně osobně nechyběla vůbec. Protože ona a král mi přišli nudní, až to bolelo. Stejně jako u My Girl bych dala přednost - v tomhle případě - té třetí. Ale abych se vrátila k tomu happyendu. Vzpomeňte si na její poslední scénu. Stojí u Geomova titisu (kdo viděl speciál, ten ví, že šlo spíš o meruňku) a v tu chvíli zazní jeho hlas: "Ještě bude šťastný, třebaže už zemřel." To je jasný jak facka, ne? K setkání těch dvou dojde. Jenom si ho musí divák domyslet. A já si domýšlím moc ráda.
Zastavení čtvrté: Hero (2009)
Poslední seriál, který Lee Joon-gi natočil před odchodem na vojnu. Trochu se svým tématem a posláním jihokorejské produkci vymykal.To ale neznamená, že by mě nebavil. Bavil a jako bonus tu byl ještě záporák, který mi sedl. No a konec? Zase se žádný přeslazený moučník nekonal. Všechno dopadlo, jak mělo a dva (nebo kolik) roky po té ukázaly, že Ona a On se opravdu dali dohromady. A ti druzí dva taky. A zase tu stačila jenom slova (v prvním případě spíš hádka a rejpání) a úsměv. Tady není o čem spekulovat.
