Zastavení páté: Arang and the Magistrate (2012)
Konečně sladký, slaďoučký konec uprostřed rozkvetlé louky. Už jenom ty barvy hanboků... A stejně se zase nezavděčili všem. Mně ano. Jasně, mohlo to být udělané tak, že by jim vládci nebes i podsvětí nechali jejich životy, ale proč? Proč, když takhle to bylo originální, milé a... konspirační.
Arang i její satto měli vyměřený čas, museli splnit úkol, který upekli ti dva nahoře při partii nebeského go (já vím, že korejsky je to jinak, ale nechce se mi to teď v titulcích hledat). Pak oba zmizeli, aby po čase došlo k jejich reinkarnaci. A to byl kámen úrazu. Kde byli mezi tím? Tohle byla věc, která hodně lidem vadila. Prostě někde - moje představivost nabírá na obrátkách - a z těch dětských dialogů bylo jasné, že tam byli spolu. Arang evidentně Eun-ohovi říkala, co má a co nemá. Jenže ten paličák ji prostě neposlechl a prostě se z té řeky Zapomnění musel napít. Co chcete od chlapa? Adam v ráji poslechl Evu, Eun-oh to udělal přesně naopak. Neposlechl, takže si nevyberete. Přesto "to" tam při prvním dětském pozemském setkání bylo. A když se vám bude spoustu let něco dokola opakovat, tak nakonec uvěříte, že jste to opravdu prožili.
A ještě jedna věc se mi v závěru moc líbila. Nový Smrťák Ju-wall. To bylo parádně vymyšlené.
Zastavení šesté: Two Weeks (2013)
Můžete seriálu vytýkat nelogičnosti, ale nemůžete mu vytknout konec. Ten byl prostě úžasný, realistický, věrohodný a já ho mám pořád v hlavě. Nechtěla jsem, aby byl "o dva roky později", pak by byl definitivní. Takhle se stejně jako o Iljimae a Arang o něm dá diskutovat. Ten "můj" konec je jasný. In-hye nejdřív proti své vůli, později už vědomě začala upřednostňovat Tae-sana. Polda to vycítil a začal se stahovat. In-hye opravdu měla na lidi odhad a oba její muži byli skvělí. Oba měli svoje chyby a oběma šlo hlavně o to, aby byly šťastné jejich "holky". Ta velká pak byla hodně, hodně moudrá a to se mi na tom konci moc líbilo. Věděla co chce, ale taky věděla, co si musí nechat pro sebe. Takže Tae-sanovi jeho domněnky o "sokovi" nevyvracela. Věděla, že když bude trpělivá, tak získá to, po čem před osmi lety tak toužila...
Zastavení sedmé - Gunman in Joseon (2014)
Další z konců jasných jako facka. I když to tak vůbec nevypadalo. Vzhledem k charakteru seriálu a době, kdy se odehrává, se Joon-gi dožadoval toho, aby jeho hrdina zemřel. Že by takový konec byl mnohem výstižnější. Tvůrci ho naštěstí nevyslyšeli. Protože ať je doba jaká je, vždycky je tu naděje. Naděje, že se najde někdo, kdo se zastane těch slabších. A právě tu naději konec odehrávající se po letech podle mě představoval. Jediné, co mi tenkrát bylo divné, že ti dva za ty roky nezplodili potomka. Ale to už bych chtěla asi moc, co? ;^)
Zastavení osmé - Scholar Who Walks the Night (2015)
Jaký bude letošní upírský konec? Nejsem v téhle tématice kovaná, takže se zase budu bát nejhoršího, i když Joon-giův upír bude kladný. Netuším, jaké konce mají hodní upíři. Já to stejně budu zase prožívat, zase stejně budu před koncem šílet, ale strašně se na to těším. Vždycky, když některý z jeho seriálů skončí, tak si říkám: "Zase čekat. Ale vím já, co bude za rok? Bude mě ten chlap ještě bavit?" A ono jo. Je to pokaždé stejné. Je to jako poprvé a už se nemůžu dočkat. O to víc, že už teď je jasné, že po upírovi nebude ta pauza tak dlouhá, protože nás bude čekat čínský romantický film, v kterém si zahrál hlavní roli. Pořád je na co se těšit...
Takže tohle jsou "moje" Lee Joon-giovy konce. Možná jste je vy vnímali jinak, klidně o nich můžeme diskutovat, ale já budu stejně dál číst mezi řádky, vidět je po svém a takové jaké je chci mít. Myslím si, že právě tohle je - možná vědomým, možná podvědomým - záměrem tvůrců. Aby se o nich mluvilo. Aby si je každý upravil k obrazu svému. Nejenom po skončení premiéry, ale vlastně pořád. I mě se, co chvíli někdo ptá, jak Iljimae vlastně dopadl. Díky tomu se ten seriál pořád připomíná. Kdyby skončil setkáním Geoma a Eun-chae, tak by si každý řekl: "Hezký, dopadlo to dobře." A druhý den by o tom už nevěděl. Takhle se divák ptá znovu a znovu: "Jak to tedy bylo?" "Pochopil jsem to správně?"
